V roce 1795 německý lékař Bozzini propagoval použití endoskopie vstupem přes přirozené dutiny. V roce 1835 použil Antoine Jean Desormeaux, považovaný za otce endoskopie, petrolejovou lampu jako zdroj světla k pozorování močového měchýře prostřednictvím lomu světla zrcadlem. První endoskop na světě vynalezl v roce 1853 francouzský lékař Desormeaux. Endoskop je běžně používaný lékařský nástroj, který se skládá z ohebné části, světelného zdroje a sady čoček. Během používání se endoskop zavádí do vyšetřovaného orgánu, což umožňuje přímou vizualizaci změn v příslušné oblasti.
Nejčasnější endoskopy byly použity pro rektální vyšetření. Lékař zavedl pacientovi do řitního otvoru tuhou trubici a při světle svíčky pozoroval rektální léze. Tato metoda poskytovala omezené diagnostické informace, byla pro pacienta bolestivá a vzhledem k tuhosti nástroje představovala významné riziko perforace. Přes tyto nedostatky se endoskopické vyšetření nadále používalo a rozvíjelo, což postupně vedlo k návrhu mnoha různých typů a aplikací nástrojů.
